9. 1. 2020
Obyvatelé panelových domů jsou zvyklí, že mají doma spolehlivé radiátory. Jakmile začne chladnější sezóna, obvykle stačí jenom pootočit jednu regulační součástku (například termostatickou hlavici), aby topení sálalo podle individuálních potřeb. Člověk jinak musí pouze zaplatit fakturu, která chodí od místní teplárny poněkud opožděně. Například loňské ceny budou definitivně zveřejněny teprve ve druhé polovině letošního roku. Mezitím, od 1. ledna 2020 klesla DPH (daň z přidané hodnoty) na centrální vytápění: z 15 % na 10 %.
Takovou, alespoň zdánlivou jistotu mají nejenom mnohá panelová sídliště, ale taky některé další sousedské komunity. Sečteno a podtrženo, na svoje regionální teplárny spoléhá více než třetina tuzemské populace!
Centrální vytápění přitom nefunguje tržně, odběratel nemůže změnit svého dodavatele. Takže ani výsledná cena nevzniká jako dvoustranný kompromis mezi nabídkou a poptávkou, nýbrž spíše rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. ERÚ přitom zároveň stanovuje, jakou finanční podporu dostanou určití výrobci a kolik může teplárna utratit za povolenky, aby tento náklad byl ještě „ekonomicky oprávněný“.
Povolenky zdražily na pětinásobek, podpora stoupla a potom klesla
Teplárny většinou vyrábějí energii spalováním – obvykle nechávají shořet uhlí. Během svého provozu tedy produkují také skleníkové plyny, jejichž emise mohou buďto snižovat prostřednictvím technologických inovací, anebo musejí nakupovat povolenky. Tyto průmyslové odpustky jsou vlastně evropskou ekologickou daní (podle směrnice Evropského parlamentu a Rady národních ministrů 2003/87/ES), která v poslední době razantně zdražuje: od poloviny roku 2017 až doposud zhruba z 5 na 24 eur za tunu oxidu uhličitého (CO2), jak ukazuje následující graf. Sečteno a přepočteno na české koruny, tuzemské teplárny v roce 2020 zaplatí dohromady řádově jednotky miliard Kč, aby oficiálně odčinily svoje emise.
Na grafu vidíme, jak se vyvíjela cena emisních povolenek. Na horizontální ose sledujeme čas (roky), na vertikální ose zobrazujeme cenu (eura/tCO2). Zdroj: Evropská energetická burza v německém Lipsku, eex.com
Energetický regulační úřad usměrňuje cenu tepelné energie, přičemž do jisté míry zohledňuje náklady, které má teplárna na svůj provoz. Například výdaje na povolenky, nakoupené předloni, uznal až do jejich tehdejší průměrné ceny 399,08 Kč/t CO2.
ERÚ také stanovuje, jakými „výkupními cenami“ a „zelenými bonusy“ pomůže takzvaným podporovaným zdrojům energie. V roce 2018 mimořádně zvýhodnil kombinovanou výrobu elektřiny a tepla (KVET), dosahující výkonu nad 5 MW. Konkrétně teplárnám takhle pomohl ke zhruba jedné miliardě korun, aby díky výjimečnému finančnímu příjmu získaly čas na technologické inovace, následně vypouštěly méně emisí, a nemusely kupovat drahé povolenky. O rok později vrátil podporu na původní úroveň, což nyní příjemci kritizují.
Některé teplárny v roce 2020 pociťují „extrémní tlak“, jiné uklidňují zákazníky
„Situace v teplárenství zůstává nadále kritická a může se ještě dále vyhrotit. Rada Energetického regulačního úřadu (…) ponese zodpovědnost za důsledky živelného rozpadu některých teplárenských soustav,“ prohlásil Tomáš Drápela, předseda Teplárenského sdružení České republiky (TS ČR).
„Extrémní tlak“ potvrzuje Markéta Čapková, manažerka komunikace v Teplárně Kladno. Rostou náklady a leckdo dává přednost konkurenčním alternativám, především lokálním plynovým výtopnám a tepelným čerpadlům. Přestože klesla daň, kladenské teplárně se „dramaticky“ snižuje zisková marže. A tyto tendence budou pokračovat, pokud budou nadále zdražovat povolenky. Nakonec hrozí „odpojování odběratelů s řetězovým efektem – čím více odběratelů se odpojí, tím větší cenu zaplatí zbývající zákazníci“.
ČEZ Teplárenská nechce situaci komentovat, protože právě aktualizuje svoji strategii, která se týká například Ústí nad Labem, Teplic, Trutnova, Orlové, Hodonína, Bohumína nebo Mělníku.
„Kriticky jsou ohroženy především menší teplárny, které neposkytují služby pro elektrizační soustavu,“ prozrazuje Hana Počtová, manažerka Elektráren Opatovice. Odběratelé v Hradci Králové, Pardubicích nebo Chrudimi jsou prý zabezpečeni.
Plzeňská teplárenská vzkazuje, že krizové scénáře jsou zatím spíše teoretické a mají především motivovat státní představitele, aby aktivně řešili problémy. A v hlavní české metropoli panuje vyložený optimismus. „Pražské teplárenské soustavy se krize netýká, naopak každým rokem připojujeme do naší sítě 2,5 až 3 tisíce nových bytů,“ vypočítává Marek Pšeničný z Pražské teplárenské.
A sebevědomé hlasy zaznívají také odjinud. „Pokud Evropa směřuje k uhlíkové neutralitě, budou to pouze silné teplárenské společnosti, které budou schopny investovat do dekarbonizace svých zdrojů a zajistit dlouhodobě přijatelné ceny tepla pro obyvatele měst,“ uzavírá Jitka Tůmová, tisková mluvčí skupiny MVV Energie CZ. Sem patří například teplárny v Liberci, Opavě, Děčíně (zde se využívá také geotermální zdroj), České Lípě, Vsetíně, Uherském Hradišti, Litoměřicích, Lounech nebo v Pelhřimově.
