19. 10. 2021
Rostoucí cena zemního plynu zvyšuje účty za energii v celé Evropě a staví trh s elektřinou v EU do centra pozornosti. Způsob stanovování cen elektrické energie se dostal pod palbu kritiky ze strany členských států – Španělsko, Francie a Česká republika vedou výzvy ke změnám, které by ochránily spotřebitele před rostoucími náklady. Negativní hlasy se ozývají i z Ruska, kde prezident Vladimir Putin obviňuje z růstu cen plynu rozhodnutí EU postupně zrušit dlouhodobé smlouvy o dodávkách s fixními cenami ve prospěch tržních cen.
Evropská komise však tlaku na zásadní regulační změny na 30 let starém energetickém trhu EU odolává. Brusel zveřejnil „soubor nástrojů“, jak se vypořádat s prudkým nárůstem cen, jako je přímá podpora nízkopříjmových obyvatel a daňové úlevy, ale zdržuje se příslibu radikální revize cenových pravidel.
Proč roste cena elektřiny?
Podle údajů Agentury EU pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) se průměrný účet evropské domácnosti za elektřinu člení na náklady na daně a DPH (asi 35 %), náklady provozovatele sítě (30 %) a jednotkové náklady na energii (asi 35 %).
Jádrem stížností některých zemí je systém stanovování cen energie v EU. Funguje na společném modelu „pay-as-clear“, kdy velkoobchodní náklady na elektřinu odrážejí cenu poslední jednotky energie nakoupené prostřednictvím aukcí pořádaných v členských státech.
Zdroj: Agentura EU pro spolupráci energetických regulačních orgánů
Plyn je obecně palivo, které je potřeba k zajištění dostatečného množství energie pro uspokojení poptávky v rámci EU. Takže i v zemích, jako je Francie – kde levnější jaderná energie zajišťuje asi 70 % elektřiny – plyn stále určuje velkoobchodní cenu elektřiny. A s tím, jak roste cena plynu, roste i cena elektřiny. (V ČR je vyrobeno přibližně 40 % energie z jádra, 40 % z hnědého uhlí a pouhých 10 % z plynu)
Komu prospívá současné nastavení trhu?
Energetický trh EU pomohl od konce 90. let 20. století snížit ceny v celé Evropě tím, že urychlil přechod od dlouhodobých smluv na dodávky fosilních paliv, jako je ropa, k zemnímu plynu a obnovitelným zdrojům energie, které jsou méně náročné na emise uhlíku a jsou nakupovány na spotových trzích.
Vzhledem k tomu, že jsou však ceny komodit založeny na měnící se dynamice nabídky a poptávky, zažila Evropa dokonce záporné ceny – zejména během začátku pandemie covid-19 v roce 2020 – kdy nabídka masivně převažovala nad klesající poptávkou. Podle údajů Eurostatu zaznamenaly evropské domácnosti v letech 2019 až 2020 pokles ceny plynu o 20 %.
Energetický trh EU po léta přinášel velmi nízké ceny energií, ale souběh nedávných faktorů – z velké části mimo kontrolu politiků – znamená, že toto je jeden z prvních případů, kdy nefunguje v náš prospěch. Jak uvedl Jan Cornillie, výzkumný pracovník Evropského univerzitního institutu: „Poučením není úplně zrušit tento systém, ale přidat pojistné mechanismy pro období vysokých cen.“
Brusel také tvrdě chrání model, který je podle něj klíčový pro splnění ambiciózních klimatických cílů a urychlení přechodu na obnovitelné zdroje energie.
Stanovení mezních cen znamená, že všichni dodavatelé na trhu, včetně levnějších větrných nebo solárních zařízení, dostanou cenu zaplacenou za nejdražší přijatou nabídku, což je přínosem pro kapitálově náročné technologie, jako jsou obnovitelné zdroje energie. Trh tak není ovládán velkými hráči a je otevřený pro menší zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů.
Existuje alternativa?
Ministři financí Francie, Španělska, Rumunska, Řecka a České republiky vyzvali k rozsáhlým změnám, které by lépe stanovily vazbu mezi cenou, kterou platí spotřebitelé, a průměrnými výrobními náklady elektřiny v národních výrobních mixech.
Komise přislíbila, že posoudí, jak by bylo možné tohoto případného „oddělení“ dosáhnout.
Chuť k rozsáhlým změnám je však malá. Změna pravidel pro stanovování mezních cen by také vyžadovala časově náročnou legislativní úpravu. Mnoho členských států včetně Německa, Nizozemska a severských zemí se pravděpodobně bude bránit zásadním právním změnám tváří v tvář prudkému nárůstu cen, který by měl podle odborníků odeznít do začátku roku 2022.
Změnily by něco lepší energetické rezervy?
Jedním z řešení, na kterém Brusel pracuje, je najít způsob, jak zvýšit kapacitu EU pro nákup a skladování zemního plynu, aby byl k dispozici pro vyrovnání výkyvů cen v době vysoké poptávky. Vlastní strategické zásoby zemního plynu má jen asi desítka členských států.
Naproti tomu v EU již platí přísná pravidla pro nouzové zásoby ropy – každý členský stát musí uchovávat ropu v hodnotě 61 dnů spotřeby a průběžně hlásit do Bruselu výši zásob.
Avšak kroky směřující k vytvoření společných nákupů a skladování zemního plynu v EU budou pravděpodobně provázeny technickými obtížemi a vysokými náklady. Zemní plyn se skladuje v podzemních zásobnících a trhu dominují komerční hráči včetně ruského Gazpromu. Pouze několik členských států přitom může být schopno nabídnout úložiště v dostatečném rozsahu, což opět vyvolává složitou otázku, jak se mezi ně rozdělí náklady.
Brusel tak pravděpodobně jako dočasné řešení navrhne „dobrovolný“ systém pro společné skladování a zásobování, který bude podporovat země, které se chtějí zapojit, ale nebude vytvářet povinná pravidla.
Chcete být neustále v obraze a vědět, co čeká vaši peněženku v následujících měsících? Přehled aktuálních informací nejenom z energetiky ale i finančních trhů vám nabídne portál Finex.cz.
