V příštím roce budeme nejspíš svědky malé revoluce v účtování elektřiny. Cena za jednu kilowatthodinu elektrické energie přestává být důležitá, naopak větší roli bude hrát kapacita hlavního jističe a s ní spojené platby.
Rozhodnutí upřednostnit v účtování spotřeby elektřiny velikost hlavního jističe je sice kontroverzní, má ale bohužel svou neúprosnou logiku. Cena silové elektřiny je nejistá a má díky většímu využívání obnovitelných zdrojů energie tendenci klesat. Naopak náklady na distribuci a přenos elektřiny zůstávají stejné nebo spíš rostou. Poplatek za jistič vlastně distributorovi kompenzuje to, že musí s touto vaší spotřebou počítat, i když je obvykle daleko nižší. Od kapacity jističe se tak budou odvíjet poplatky za distribuci energie a příspěvky na obnovitelné zdroje.
Důsledky těchto změn jsou jasné – domácnosti, které mají silný jistič, ale malou spotřebu energie, na tom budou finančně hůře. Jde například o chalupáře, zahrádkáře, nebo osamělé obyvatele bytů, v nichž je z historických důvodů namontován silný jistič. Tito spotřebitelé budou stát před úvahou, jak velký elektrický výkon vlastně potřebují (zda například provozují spotřebiče se silnými elektromotory – cirkulárky, stavební míchačky, vodárny) a zda by nebylo od věci kapacitu jističe snížit.
Naopak běžné domácnosti s průměrnou spotřebou na tom budou přibližně stejně. Nový způsob účtování by měl být nastaven tak, aby se průměrných domácností moc nedotkl.
Tyto změny s sebou ale nesou ještě jeden důležitý prvek. Nový způsob účtování, který upozaďuje spotřebu elektřiny v kilowatthodinách, není tolik motivující pro případné úspory. A navíc vlastně velmi vyhovuje velký energetickým společnostem, které si díky paušálním platbám přijdou k jistému zisku. Úpravy účtování spotřeby elektřiny jsou ale nevyhnutelné a jsou spíš dokladem energetické revoluce, kterou v současnosti procházíme.