Dodavatelé elektrické energie a zemního plynu spolu soupeří o zákazníky a často potřebují arbitra, který rychle rozsoudí, komu patří konkrétní odběrné místo. Zároveň mají v přenosových, přepravních a distribučních soustavách rezervovanou určitou kapacitu, a pokud reálné výsledky neodpovídají původnímu předpokladu, nastává problém. Takže mnohdy na poslední chvíli kupují chybějící energii, nebo naopak prodávají svoje přebytky.
Ve všech případech působí jako autorita a prostřednice státní akciová společnost OTE, známá také coby Operátor trhu.
Praktické příklady, řád místo chaosu
Na dveře jednoho rodinného domu krátce po sobě zaklepou zástupci různých dodavatelů elektrické energie, aby získali nové odběrné místo. Majitel, důvěřivý a zapomnětlivý popleta, hostům ochotně podepíše smlouvy. Jenomže na domě má nainstalovaný jenom jeden elektroměr, a proto může kupovat elektřinu pouze od jednoho dodavatele. Případnou změnu potvrdí, nebo zamítne OTE a.s.
Na problematické adrese mezitím doslouží plynový kotel, kterým byl dům vytápěn. Majitel nemá peníze na nový, a proto zapojí a zapne staré elektrické přímotopy. Netuší, že díky tomu získá nárok na zvýhodněnou distribuční sazbu, takže změnu nikomu nenahlásí. Kdyby takhle postupoval každý, v elektrickém vedení nečekaně klesne proud, a nastane plošný výpadek (black-out). Naštěstí správce distribuční soustavy (distributor) pravidelně kontroluje elektroměry, a nahlášené hodnoty obratem posílá do informačního systému OTE, odkud jdou automaticky k odpovědnému dodavateli.
Poplach! Dodavatel musí zajistit, aby překvapivé spotřební odchylky jeho odběratelů neohrožovaly distribuční soustavu. Chybějící elektřinu rychle nakoupí od elektráren anebo konkurenčních překupníků, kteří naopak vykazují přebytky. Tyto „krátkodobé“ velkoobchodní transakce zprostředkovává opět OTE.
Operátor českého energetického trhu
Kontrolní mechanismy jsou robustní a přitom flexibilní. V České republice však máme miliony odběrných míst, takže energetické toky málokdy přesně odpovídají původnímu předpokladu. Výrobu a poptávku vyrovnávají záložní „podpůrné“ zdroje, například přečerpávací vodní elektrárny, jejichž provoz stojí peníze. OTE vyúčtovává náklady, a účty rozesílá dodavatelům, jejichž odběrná místa spoluzavinila celkovou „systémovou odchylku“.
Příklad: V první hodinu letošního roku činila systémová odchylka v elektrické síti -26,434 megawatthodin (MWh). Náprava stála řádově desetitisíce Kč. Odpovědní dodavatelé proto zaplatí 2 495,38 Kč za každou megawatthodinu, kterou přispěli k systémové odchylce.
OTE organizuje krátkodobý trh, na kterém výrobci a překupníci prodávají a nakupují elektřinu, ale také zemní plyn. Eviduje všechny finální dodavatele a připojená odběrná místa, dodávky do elektrického vedení a plynovodů, spotřebu koncových odběratelů, dílčí a celkové bilance. Informuje provozovatele páteřních a regionálních sítí, kdo neplní svoje závazky a neplatí za způsobené odchylky. Registruje průmyslové podniky, které mají povolenky pro vypouštění oxidu uhličitého…
OTE stojí 5,08 Kč/měsíc (elektřina), nebo 2,47 Kč/MWh (zemní plyn)
Práva a povinnosti jsou popsány v energetickém zákoně (č. 458/2000 Sb.), kde také stojí, že „Operátor trhu“ patří českému státu. Administrační náklady platí spotřebitelé, poplatky vyplývají z vládního nařízení (č. 392/2015 Sb.) a cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ).
Kupříkladu domácnost, která má elektrickou přípojku a zároveň ročně spotřebuje 10 MWh zemního plynu, za letošek zaplatí (5,08 Kč/měsíc x 12 měsíců) + (2,47 Kč/MWh x 10 MWh) = 60,96 Kč + 24,70 Kč = 85,66 Kč včetně DPH. Tyto poplatky jsou součástí souhrnných faktur za obě komodity.
Jasně; uděláte investici s návratností v nedohlednu, ušetříte životní prostředí a bez kouře omezíte svou nadspotřebu elektřiny a stát vám za to ještě zkomplikuje život miínimálně při registraci do OTE. O obstrukcích při paralelním připojování výrobce do sítě ČEZ snad asi nebudu psát – trvalo od května do listopadu??