3. 1. 2022
Na rodinných domech přibývají solární panely, některé obce provozují bioplynovou stanici a progresivní průmyslové podniky využívají svoje provozní teplo nebo „odpady“, aby vyráběly elektrickou energii. Lokální „zelená“ energetika evidentně funguje. Dokonce dosahuje určité soběstačnosti, přinejmenším dokud panují příhodné povětrnostní a další podmínky.
Jenomže pokud chceme, aby si kdykoli mohli rozsvítit žárovku také samoživitelé malých dětí nebo osamělí důchodci, kteří žijí v panelákových bytech a svoji vlastní elektrárnu nemají, stále potřebujeme centralizovanou síť – aspoň na regionální úrovni.
Českou republiku rozdělujeme na tři „distribuční soustavy“ podle toho, kdo dopravuje elektřinu ke koncovým spotřebitelům (domácnostem, firmám a dalším institucím): ČEZ Distribuce, EG.D (E.ON), PREdistribuce. Stejnojmenní „distributoři“ zajišťují, aby každý zájemce neustále měl v elektrické zásuvce přiměřené napětí, obvykle 230 voltů. Náklady na jejich služby jsou levnější než samotná energie, ale dražší než příspěvky na obnovitelné zdroje či daně.
Cena distribuce elektřiny má pevnou a flexibilní složku:
- paušál za rezervovanou kapacitu +
- poplatek za skutečnou spotřebu.
Obě cenové složky každoročně schvaluje, nebo usměrňuje Energetický regulační úřad. V praxi záleží také na velikosti hlavního jističe, reálných spotřebitelských nárocích a takzvané distribuční sazbě. Srovnejme alternativy a vždycky rovnou připočítejme 21% DPH (daň z přidané hodnoty).
Paušál za rezervovanou kapacitu
Distribuční soustavy (zatím) fungují díky uhelným a jaderným elektrárnám, které sice produkují také problematické emise a odpad, ale pracují celoročně a přitom stabilně. Nicméně výrobní zdroje jsou samozřejmě omezené. V centrální elektrické síti navíc musí být určité napětí, aby zůstala bezpečná.
Distributor proto plánuje, kolik elektrické energie pravděpodobně dopraví k jednotlivým odběratelům. Pro každou domácnost rezervuje určitou kapacitu, podle velikosti „hlavního jističe“, který obyčejně najdeme poblíž elektroměru. Například nejčastější typ, označovaný jako 3×25 A, stačí maximálně pro domácí spotřebiče o celkovém příkonu 17 250 W. Výpočet: celkový příkon přítomných spotřebičů ve wattech / (počet fází v obvodu x napětí ve voltech) = počet ampér = 17 250 / (3 x 230) = 25.
Odběratel potom podle svojí rezervované kapacity platí pravidelný paušál, typicky v Kč/měsíc. Například v regionu ČEZ, v nejčastější distribuční sazbě D02d, s hlavním jističem 3×25 A, cena distribuce elektřiny začíná na 165,77 Kč/měsíc.
Poplatek za skutečnou spotřebu
Každý měsíc odvádíme předepsaný paušál, abychom zůstali připojení k distribuční soustavě. Jakmile rozsvítíme žárovku nebo začneme jinak odebírat elektrickou energii, utrácíme další peníze. Cena distribuce elektřiny tentokráte nabíhá podle skutečné spotřeby, v Kč/MWh.
Pro majitele náročnějších spotřebičů jsou vyhrazeny speciální distribuční sazby: aktuálně především D25d (bojlery), D26d (akumulační vytápění), D27d (elektromobily), D57d (elektrické vytápění) a případně D61d (víkendové chaty). V těchto distribučních sazbách mají odběratelé nárok na nízký tarif neboli „množstevní slevu“.
Celková cena distribuce elektřiny
Za nevyužívaný dům nebo byt jeho majitel platí pouze měsíční rezervační paušál, tedy pokud elektrickou přípojku nezruší, aby ušetřil maximálně. Zatímco domácnost, která elektřinou intenzivně vytápí a ohřívá vodu, utrácí zejména za svoji skutečnou spotřebu. Výdaje každopádně optimalizujeme, když správně vybereme:
- jistič a distribuční sazbu (řešíme pro novostavby s distributorem, jinak případně přes dobrého dodavatele),
- dodavatele, tedy firmu, od které kupujeme samotnou elektrickou energii.
