Energetický regulační úřad (ERÚ): podpora

Energetický regulační úřad oficiálně vznikl v roce 2001, na základě zákona č. 458/2000 Sb. Mimo jiného proto, aby usměrňoval a kontroloval ceny elektřiny, zemního plynu a teplárenského tepla. ERÚ sídlí v Jihlavě, ovšem má také pobočky v Praze a Ostravě.

V čele stojí pětičlenná Rada, sestavovaná vládou, na návrh ministra průmyslu a obchodu. Každý rok přibude nový člen, který má mandát vždycky na 5 let. Předseda však může svoji nejvyšší funkci vykonávat nanejvýše 3 roky, aktuálně tuto pozici zastává Stanislav Trávníček. Rada existuje od srpna roku 2017, předtím byl ERÚ vedený pouze předsedou nebo předsedkyní (naposledy Alenou Vitáskovou).

Spotřebitel na prvním místě

ERÚ má především chránit odběratele elektřiny, zemního plynu a teplárenského tepla. Zároveň ovšem podporuje hospodářskou soutěž, abychom mohli svobodně vybírat mezi dodavateli a tarify. A přitom sleduje nejenom aktuální, ale také dlouhodobé cíle: Napomáhá tomu, aby výroba probíhala kombinovaně a decentralizovaně, aby byly využívány obnovitelné (OZE) a druhotné (DZE) zdroje energie atd.

Energetický regulační úřad pouští obchodníky na trh

ERÚ uděluje, mění, prodlužuje nebo ruší licence pro dodavatele elektřiny a plynu. Navíc kontroluje, zda tyto subjekty dodržují své povinnosti, případně jim uděluje pokuty. Ovšem samotný Energetický regulační úřad se pochopitelně také musí zodpovídat nadřízené autoritě: Nejdříve vládě a potom oběma komorám Parlamentu (Poslanecké sněmovně a Senátu) předkládá zprávu o činnosti a hospodaření. Zákonodárcům musí také na vyžádání, do 30 dnů, podávat informace o svojí práci.

ERÚ usměrňuje některé poplatky

Konečně přejděme ke konkrétní praktické cenotvorbě. Energetický regulační úřad stanovuje poplatky, které odběratel platí za přepravu energie, protože distribuční soustavu změnit nemůžeme. Dále určuje, kolika korunami budeme financovat podporované zdroje elektřiny (POZE) a také Operátora trhu (OTE). Vyhlašuje výkupní ceny a zelené bonusy pro dotované (vodní, sluneční nebo větrné) výrobny. A v neposlední řadě reguluje, kolik případně zaplatíme dodavateli poslední instance. Jinak ovšem cenu elektřiny a plynu ponechává na trhu, respektive částečně na zákonodárcích, kteří stanovují daně, v tomto případě hlavně DPH.