25. 3. 2011
Samotná elektrická přenosová soustava je systém zařízení, který zajišťuje přenos elektřiny od výrobců k odběratelům. Každá přenosová soustava, tedy především systém velmi vysokého napětí (vvn), jímž proudí elektřina na velké vzdálenosti a ve velkých objemech, má svou určitou kapacitu. Tu určují jednak samotné fyzické vlastnosti „drátů“, ve druhé fázi určuje kapacitu i provozovatel přenosové soustavy (majoritně ČEPS). Kapacita vycházející z fyzických vlastností je jednoduše počitatelná a určuje meze, kdy je vedení prakticky nepoužitelné (vysoká či nízká teplota, blízkost jiných objektů, poruchy jako je zásah blesku a další).
Co udává rezervovaná kapacita přenosové soustavy?
Rezervovaná kapacita přenosové soustavy je pojem spíše teoretický a podílí se na něm výrobci (dodavatelé) elektrické energie, provozovatelé přenosové soustavy, ale i menší subjekty. Rezervovaná kapacita přenosové soustavy definuje, jakou část fyzické kapacity lze použít například pro energii jadernou, energii z obnovitelných zdrojů a jiné. Jde tedy ve své podstatě o smluvní vztah.
Rezervovaná kapacita přenosové soustavy pro obnovitelné zdroje
Příkladem z praxe, kdy kapacita přenosové soustavy sehrála svou významnou roli, byl např. boom solárních elektráren v roce 2010. Tehdy získali menší i větší výrobci elektřiny z fotovoltaických elektráren pocit, že jakékoliv množství energie do přenosové nebo distribuční soustavy připojí, půjde přenést, využít a díky tomu dostanou zaplaceno za výrobu zelené energie. Místo toho však mnohdy nastala situace, kdy se rezervovaná kapacita (teoretická, ale i fyzická) pro obnovitelné zdroje energie v přenosové soustavě ukázala být nedostatečnou a všechna energie ze slunečních elektráren proto nemohla být ihned odváděna nebo docházelo k přetěžování soustavy.
