Proč většina populace ještě nezměnila dodavatele elektřiny nebo plynu?

Týdeník Ekonom nedávno popsal, jak podvádějí někteří prodavači energií. Podotkl, že jména podomních dealerů a jejich firem jsou „dobře utajená“.

Jsme specializované médium, sledující výhradně energetický trh, a podobná povzdechnutí bereme jako výzvu. Některá jména podomních prodejců jsme vzápětí našli a „odtajnili“ (podrobnosti najdete ZDE).

Spontánní spolupráce pokračuje. Redaktorka týdeníků Ekonom nám poslala hromádku otázek, ze kterých vzešel následující rozhovor, hlouběji prozkoumávající nakousnuté téma.

Bývá změna dodavatele výhodná? Kolik mohou zákazníci uspořit, když začnou kupovat elektřinu nebo zemní plyn jinde?

Dokud funguje konkurence mezi obchodníky, změnou dodavatele můžete vydělat. Je však zapotřebí srovnat dosavadní cenu a jiné alternativy. Domácnost aktuálně může ušetřit na elektřině 19 %, na zemním plynu 28 % celkového vyúčtování.

Nač bychom měli dávat pozor, když dodavatele měníme?

Kromě ceny věnujme pozornost taky hlavním bodům obchodních podmínek (době trvání a způsobu ukončení smlouvy, změnám záloh, lhůtám pro reklamaci). Důležitý je rovněž zákaznický servis (existence kamenných poboček, nebo zákaznického portálu, bezplatné telefonní linky apod.).

Jak hodnotíte elektronické aukce? Jsou jasně pozitivní, nebo spatřujete nějaká negativa?

Záleží na organizaci konkrétní elektronické aukce. Obecně bývá problém, když spotřebitel předem nezná obchodní podmínky a zákaznický servis soutěžících firem, takže ani konečného vítěze. Odběratel tak vstupem do aukce přijímá závazek, který může být navzdory snížené ceně nevýhodný. Například když musí přestoupit k vítěznému dodavateli, který uplatňuje sankční pokutu za předčasné vypovězení smlouvy.

Proč dominantní dodavatel nemůže ve svém regionu nasadit takové ceny jako konkurence, a zpravidla patří mezi nejdražší?

Dominantní dodavatel může ve svém regionu snížit ceny na úroveň nejlevnějších konkurentů. Proč to nedělá? Není k tomu dostatečně nucen poptávkou. Mnoho zákazníků je konzervativních, nebo ovlivnitelných masivními reklamními kampaněmi, anebo přesvědčených, že alternativní obchodníci neposkytnou takový komfort. Menší dodavatelé například většinou nemívají tolik kamenných poboček, i když existují výjimky (ne)potvrzující pravidlo.

Kolik domácností vlastně ještě nevyužilo liberalizaci trhu a nikdy ještě nepřistoupilo ke změně dodavatele?

Odpověď nezjistíme přesně, protože státem vlastněná akciovka OTE (Operátor trhu) nezveřejňuje historii každého jednoho odběrného místa. Z jeho statistik známe „pouze“ počet změn dodavatele elektřiny za každý měsíc, a počet změn dodavatele plynu za každý měsíc.

Takže nevíme, kolik odběratelů už vystřídalo 3 obchodníky, kolik odběratelů už vystřídalo 4 obchodníky atd., a tím pádem nemůžeme spočítat jejich podíl na celkové populaci. Víme však, že počínaje rokem 2010 liberalizaci využila menšina spotřebitelů. Stačí, když porovnáme celkový počet odběrných míst a celkový počet změn dodavatele.

I kdybychom předpokládali, že každý odběratel změnil dodavatele zatím nanejvýš 1krát, jde pouze o 37 % celkové populace. Přitom určitě jsou takoví, kteří přestoupili k jiným obchodníkům 2krát, i vícekrát.

Takže aktivní spotřebitelé energií tvoří jistě méně než 37 % celkové populace (domácností, firem a dalších institucí v České republice). Majoritu představují lidé, kteří:

• A/ jsou spokojení s dominantním dodavatelem,
• B/ tuhle položku svého rozpočtu neřeší,
• C/ zatím nepřešli od tiché nebo verbalizované nespokojenosti k odpovídajícím činům.